Zamyšlení nad knihou Oldřicha Kašpara Dějiny Karibské oblasti a jeho dalšími díly

Takto zněl původně podtitulek mého článku "Všechna práva vyhrazena" publikovaného v č. 5 (leden 2003) studentského listu Babylon, který však při redakčním krácení a s tím spojenými úpravami nakonec vypadl - tedy nikoliv recenze, ale skutečně zamyšlení. Zamyšlení nad metodami práce v konkrétních Kašparových dílech, které na rozdíl od autora řadím spíše mezi práce odborného charakteru (kolik běžných čtenářů si bude historické syntézy či seznamy jezuitů působících v zámoří pročítat před spaním?). Proto také nepadla zmínka o Toulkách magickým světem Mexika, Dětech opeřeného hada či Ukradeném melounu, jejichž nezařazení do výčtu mi Kašpar vyčítá (Babylon č. 6, 2003). "Do krámu", jak říká, se mi skutečně nehodí, první z nich je souborem cestopisných postřehů, dojmů a vzpomínek, druhé dvě edicemi lidové slovesnosti bez rozsáhlejšího odborného autorského textu.

Z této základní vzájemné názorové neshody se odvíjejí i další. Nevytýkám autorovi - jak se mi snaží podsunout - "že se opírá o názory a fakta uvedená v řadě publikací autorů působících před ním", to by skutečně bylo směšné: těžko totiž vyžadovat, aby v zájmu originality textu

kterýkoliv historik vymýšlel data, události a jejich důsledky. Za nepřípustné však považuji místy doslovné opisování dlouhých pasáží jiných autorů, aniž by byly použity uvozovky, odkaz či jiný způsob, který by naznačoval, že se jedná o převzatou formulaci - a tam směřovalo moje rozhořčení (nikoliv zloba, zášť či závist a osobní antipatie - jak vyvozuje Kašparův obránce Roman Dykast, rovněž Babylon č. 6, 2003). Ale to u popularizačních publikací Kašpar považuje zřejmě za zcela legitimní metodu (viz Kašpar, tamtéž, poslední odstavec).

Netuším, do jaké míry je pan Dykast, specialista na hudební estetiku, obeznámen s odbornou amerikanistickou produkcí a do jaké míry opírá svou znalost dějin Latinské Ameriky a literatury o ní jen o tvorbu Kašparovu. Ve svém příspěvku totiž - na základě rozsáhle odůvodněných osobních sympatií (tamtéž, první odstavec) - bezmezně hájí kvalitu veškeré Kašparovy tvorby a naopak napadá vznesenou kritiku z nevěcnosti. Pro něj, ale i pro další - nezúčastněné - zájemce o toto téma, kteří nemohou nebo nechtějí investovat do citovaných děl a jejich předloh, je jejich zcela věcné porovnání formou naskenovaných stran starších publikací jiných autorů a citací z Kašparova díla zpřístupněno na webových stránkách Střediska ibero-amerických studií FF UK. Všechny barevné odkazy (včetně stránkových údajů) jsou aktivní a skrývají texty, které si každý může porovnat sám, eventuálně jejich věrnost ověřit v publikovaných exemplářích. To, co v daném rozsahu nelze dokladovat na stránkách jakéhokoliv tisku, ani odborného, jak Dykast požaduje (i když Kašpar sám odbornost svých děl popírá: "nejsou to odborná díla a nikdy se tak netvářila"), je možné věcně doložit díky technickým možnostem internetu. Nejen na jezuitském tématu, které jsem zvolila nikoliv ze závisti, ale proto, že jej ze své vlastní práce s pramennou základnou i odbornou literaturou poměrně dobře znám (škoda, že se pan Dykast nezamyslel, pročpak asi spolupráce s tehdejším kolegou na společných tématech přestala fungovat už v zárodku), ale i v dalších oblastech, ať už mexických nebo karibských dějin (i další kolegové si povšimli nápadné shody mezi staršími texty a některými pasážemi Kašparových Dějin Karibské oblasti). Mohla bych své zamyšlení, podobně jako docent Kašpar, zakončit rovněž příslovím, sice méně poetickým ("Kašparovo rétorické mistrovství" - viz Dykast, op. cit. - jsem přece ovšem nikdy nezpochybňovala), ale všeobecně známým a srozumitelným: o poslední kapce (Dějiny Karibské oblasti) a přeteklém poháru.

Naskýtá se však ještě otázka, zda je ochota zahraničních vydatelů publikovat díla kohokoliv skutečně měřítkem jejich kvality (Dykast, tamtéž) a speciálně, zda má zahraniční vydavatel vůbec možnost posoudit předloženou práci nikoliv z hlediska odborného (to jistě ano), ale právě z hlediska těch jemnějších nuancí, např. etického charakteru. V případě Los jesuitas checos... (México 1991) kolega Kašpar totiž proti mé kritice vznesené vůči tomuto vydání argumentuje skutečnostmi vydání českého (viz Babylon, č. 6, 2003), kde opravdu nedošlo k oněm markantním "opomenutím písařky" jako ve vydání mexickém (na základě osobního sdělení O. Kašpara z r. 1991). Spolupráce A. Fechtnerové na zcela fundamentálním seznamu českých jezuitů "Checos, moravos y silesios… Registro bio-bibliográfico" je totiž v mexickém vydání citovaná jen mezi ostatní existující sekundární literaturou k tématu (str. 30, pozn. 13), a to i přesto, že je na jeho základě vybudován celý rozsáhlý oddíl "Registro bio-bibliográfico…" (str. 71-81 mexického vydání). Konkrétně tato jejich společná práce skutečně chybí i v závěrečném seznamu pramenů a literatury k dotyčnému oddílu "Fuentes y bibliografía para el Registro bibliográfico" (str. 83-87). Má tedy Kašpar pravdu v tom, že "Kdyby (Binková) knihu opravdu pozorně četla, tak by zmíněný údaj bez problémů nalezla." (Babylon, č. 6) - k rozhořčení přece není vůbec žádný důvod. Ostatně, sám Kašpar (Babylon, č. 6) připouští jen dvoutřetinový podíl na společné práci s A. Fechtnerovou (o percentuálním podílu by se jistě dalo dále diskutovat, ale připusťme jej) - je tedy její údajně třetinový podíl dostatečným důvodem k tomu, aby její jméno nezaznělo ani v inkriminovaném oddílu, ani v bibliografii speciálně k této části práce sestavené?

A ještě k mému údajnému úmyslu blokovat vydání Kašparových dalších prací v Nakladatelství Lidové noviny: nic takového v pozadí kritiky vznesené proti Dějinám Karibské oblasti nebylo, to bych musela snižovat vedení tohoto nakladatelství na nesvéprávné figuríny řídící se "snůškami polopravd a lží" (Kašpar, Babylon č. 6, 2003). Budou-li jeho další díla dostatečně přesvědčivá, žádné nakladatelství se spolupráci jistě bránit nebude.

Konfrontační tón mi vůbec není vlastní. Trvám však na tom, že (nejen) Dějiny Karibské oblasti obsahují opsané pasáže nejrůznějšího rozsahu - od odstavců po několik stran -, a ani Oldřich Kašpar, ani Roman Dykast se to zatím nepokusili vyvrátit. Možná jim pomůže věcné srovnání na http://sias.ff.cuni.cz/kauza.

Simona Binková