Text recenze M. Křížové (k publikaci přijala historická revue Dějiny a současnost)
OLDŘICH KAŠPAR
Dějiny Karibské oblasti
Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, 261 s., 245,- Kč
V tak rozsáhlé a různorodé ediční řadě, jakou jsou "Dějiny států" Nakladatelství Lidové noviny, se obvykle sejdou svazky odlišné kvality. Na dolním konci pomyslného žebříčku se bohužel ocitá její nejnovější přírůstek.
Především: název této práce je zavádějící. Jakkoli je v úvodu Karibská oblast představena jako "Americké Středomoří" a opakovaně se zdůrazňuje, že se jednalo o klíčový region, v němž se od pravěku prolínaly nejrůznější indiánské kultury a od 16. století pak politické a ekonomické zájmy všech evropských mocností, které se více či méně úspěšně pokoušely ovládnout Nový svět, v dalším textu tyto skutečnosti nebyly zohledněny. Po zbytečně rozvláčných kapitolách vysvětlujících pozadí objevných cest raného novověku (včetně Marka Pola a Odorika z Pordenonne) a teorie o původu amerických Indiánů následují v podstatě dějiny španělských držav v Karibské oblasti, především pak Kuby, s občasnými odskoky na Haiti a se zmínkou o atraktivním tématu pirátů, korzárů a flibustýrů. Zato například dánské kolonie v Malých Antilách jako by nikdy neexistovaly, stejně jako klíčové britské državy, především Barbados (výjimkou je letmo zmíněná Jamajka). Zvlášť selektivně jsou pojaty nejnovější dějiny. Otázkou ovšem je, zda vůbec je možné stručně a zároveň srozumitelně nastínit spletitou historii Karibiku a zda by nebylo bývalo vhodnější vydělit z ní některé součásti (právě Kubu nebo třeba Haiti spolu s Dominikánskou republikou) a podat jejich dějiny v samostatném svazku.
Mnohem závažnější je ale jiná, méně nápadná skutečnost. I čtenář, který se s tímto tématem setkává poprvé, si patrně povšimne určité stylové nejednotnosti textu. Pokud má však ve své domácí knihovně ostatní české práce věnované Latinské Americe, problém se ihned objasní: Kašpar svou knihu sestavil z mnohastránkových doslovných výpůjček od jiných autorů! A to výpůjček tak vehementních, že by snad stála za úvahu soudní obrana autorských a vydavatelských práv. Základní kostru mu poskytly stručné, popularizující dějiny Kuby Josefa Opatrného (vyšly v roce 2002), které opsal téměř celé; kolektivní Dějiny Latinské Ameriky z roku 1979, vypracované pod vedením Josefa Polišenského (v kapitole věnované karibské kultuře 20. století proto sice najdeme vyjmenované všechny významné spisovatele Latinské Ameriky, od Guatemalce Asturiase po Argentince Borgese, ale pouze do 70. let); dále Hans Christoph Buch: Nezávislost San Dominga (1976, český překlad vyšel o pět let později); a v menší míře například úvodní pasáže ze Slovníku spisovatelů Latinské Ameriky (1996). Na rozdíl od Opatrného navíc ostatní "prameny" ani nezmínil v bibliografii! Vlastního dodal Kašpar jen velmi málo, většinou pasáže, které se už objevily v jeho dříve vydaných knihách (třeba v antologii latinskoamerického folkóru Kouzelný strom z roku 2001). Navíc s chybami - třeba na s. 9 si zjevně plete původně britskou državu Dominica s Dominikánskou republikou. Nebo i to se objevilo v nějaké zatím neidentifikované a Kašparem "použité" práci? Dějiny Karibské oblasti se obtížně recenzují - vlastně by to byla společná recenze na několik úplně jiných knih, vydaných v různých dobách a za různým účelem.
Ve světle těchto výtek se jeví jako marginální to, že zatímco závěrečný soupis karibských států a závislých území většinou odkazuje na statistické údaje z konce 90. let 20. století, další faktografické přehledy v Dodatcích sahají maximálně do let sedmdesátých, některé demografické tabulky pak jen do roku 1911 (!). Skutečně v době Internetu nebylo možné získat data aktuálnější? Také díla zařazená do seznamu literatury z velké části nepatří k nejnovějším a k nejvýznamnějším. Kašpar mimochodem zatajil i existenci Stručných dějin Kuby Josefa Polišenského z roku 1964, poznamenaných sice dobou svého vzniku, přesto ale důležitých v kontextu českého bádání o této problematice; vůbec už nemluvě například o studiích Bohumila Baďury, především o jeho Španělsko-americké válce (1989) nebo o práci Svatavy Rakové Dobrodruzi, puritáni a Indiáni (Angličané v Novém světě) z roku 1998, která obsahuje důležitý oddíl o počátcích britské kolonizace Karibiku. Kdyby aspoň z Opatrného Kuby opsal i závěrečnou bibliografickou poznámku...
Co říci závěrem? Mohu jen poněkud revidovat své původní tvrzení - v každé edici se najdou díla lepší a horší, tato kniha je však elaborátem do té míry odsouzeníhodným, že svou existencí vrhá stín na reprezentativní, prestižní a jinak velmi užitečnou řadu.
Markéta Křížová
Filozofická fakulta UK v Praze, Středisko ibero-amerických studií, Hybernská 3, Praha 1