Josef Opatrný, Kuba

"V samotných Spojených státech se sice ozývali hlasy, jež varovaly před stupňováním tlaku na Kubu a odmítaly ztotožňování Castrovy revoluce s komunismem, neměly však zdaleka takovou váhu jako rozhodování Bílého domu."


"Castrovi odpůrci na ostrově ani v emigraci se ovšem svých názorů nevzdali. V pohoří Escambray existovaly až do roku 1966 ozbrojené skupiny vyvíjející sporadickou činnost, ze zahraničí se občas pokoušely na ostrov proniknout skupinky s teroristickými a sabotážními úkoly. Režim však už ohrozit nemohly. Velkou překážkou jim byly mimo jiné Výbory obrany revoluce (Comités de la Defensa de la Revolucion), lokální organizace kontrolující dění v každé ulici a v sebemenší osadě."

"Castrova prestiž po těchto událostech vzrostla, stejně jako jeho nepřátelství vůči USA.
Ještě v průběhu bojů prohlásil kubánskou revoluci za socialistickou a podoba společenského zřízení na Kubě se skutečně začala stále více přibližovat svstému existujícímu v té době v SSSR a v jeho satelitech, a to v oblasti politického života, kultury i ekonomiky. Zároveň se ovšem Castrův režim od evropskych socialistických zemí podstatně lišil podporou, kterou mu i přes všechny problémy poskytovalo obyvatelstvo ostrova."


"Jednou z důležitých otázek těchto vztahů byly i kontakty ve vojenské sféře Přátelské vztahy s Kubou nabízely Sovětskému svazu možnost významného strategického zisku - umístění letadel a raket středního doletu s nukleárním hlavicemi v těsné blízkosti Spojených států. V srpnu 1962 dorazily na Kubu první Sovětské jednotky a v polovině října byly v západní části ostrova jaderné raketové komplexy skutečně instalovány."

Oldřich Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha Nakladatelství Lidové noviny 2002, 170n