Josef Opatrný, Kuba

" předchozí viz str. 76 ... Castrova režimu nejen pro daný okamžik, ale i pro budoucnost, snažily se Kubu na západní polokouli zcela izolovat. Na diplomatické úrovni toho skutečně dosáhly, vzdorovat jim dokázalo pouze Mexiko, které své zástupce z Havany neodvolalo Pro veřejné mínění Latinské Ameriky a především pro intelektuální a univerzitní vrstvy ztělesňoval Castro představu obránce zájmu amerického jihu proti hegemonii USA. V období bezprostředně po roce 1962 se Castrův režim načas vzdálil od sovětských spojenců. Obviňoval SSSR z příliš mírné politiky vůči USA a obracel se s velkými nadějemi k Číně, která se na mezinárodní scéně prezentovala podstatně radikálnější rétorikou. Kuba také intenzivně podporovala guerrilová hnutí na americkém kontinentě a přes rostoucí ekonomické problémy nakonec vypracovala doktrínu - Jeden, dva, tři Vietnaniy, připisovanou Ernestu "Che" Guevarovi. Její realizace v podobě rozpoutání partyzánské války proti proamerickým režimům v různých částech světa měla nakonec vést k podstatému oslabení, či dokonce likvidaci pozic USA v globálním měřítku. Guevara zjišťoval možnosti naplnění svého plánu během cest do Angoly, Mozambiku, Eritreje a Vietnamu a nakonec zahájil na konci roku 1966 partyzánskou válku v Bolívii, kde byl však po několika měsících zajat a zastřelen. Guevarova smrt předznamenala konec roztržky se Sovětský svazem, již definitivně uzavřel Castrův souhlasný postoj k okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v roce 1968." Oldřich Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha Nakladatelství Lidové noviny 2002, 171