Josef Opatrný, Kuba

"Kuba, sama sužovaná těžkými hospodářskými potížemi, přitom poskytovala všestrannou pomoc Vietnamu po celé období vietnamské války a kubánští poradci i celé jednotky působili v 70. a 80. letech v některých státech, kde bojovaly v občanských válkách proamerické a prosovětské skupiny. Kubánci zde působili jako ozbrojení vyslanci světového socialismu, přičemž nepochybně využívali autority, kterou Kuba získala díky svému odporu vůči jedné ze světových velmocí.

Nejznámějším případem byla Angola, kde se v průběhu více než deseti let vystřídaly desítky tisíc kubánských vojáků a za cenu těžkých ztrát dokázaly udržet u moci prosovětský režim. Na americkém kontinentě pak pomáhali Kubánci výcvikem i dodávkami materiálu četným partyzánským skupinám, zejména ve Střední Americe.

V 70. letech také rež ncoval s otevřeností kulturní scény, vzbuzující do té doby obdiv a závist v zemích třetího světa i tehdejšího sovětského bloku. Ideologizace umění, známá ve východní Evropě už od padesátých let, se v té době plně projevila i na Kubě. Z pochopitelných důvodů přijala část kubánské kulturní veřejnosti tento vývoj s otevřenou kritikou, a na Kubě se tak objevil disent podobný východoevropskému, ovšem v mnohem menší míře.

Příčin malého ohlasu disidentů v kubánské společnosti bylo hned několik. I přes všechny problémy si Castrův režim stále uchovával u velké části kubánské veřejnosti nemalou autoritu, zejména díky osobnosti svého nejvyššího představitele. Mimo jiné i proto, že si Castro svou silnou protiamerickou rétorikou na vnitropolitické i mezinárodně politické scéně vytvořil pověst obránce zájmů obyvatel ostrova před hrozbami ze strany Spojených států. Režim navíc umožňoval čas od času masový odchod Kubánců nespokojených s politickou či hospodářskou situací a tím eliminoval jak eventuální kritiky, tak sympatizanty s názory disidentů. Velký exodus nastal na počátku osmdesátých let.

Oldřich Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha Nakladatelství Lidové noviny 2002, 171n