Kauza nejen Dějin Karibské oblasti doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc, člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia



Poznámka k reakci doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, na recenzi jeho knihy Dějiny Karibské oblasti, publikované pod titulem Ještě jednou k Dějinám Karibské oblasti v ČČH, 3, 2003, str. 621-623.

V posledním čísle Českého časopisu historického reagoval doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, na moji recenzi jeho knihy Dějiny Karibské oblasti (Praha 2002). Po přečtení této reakce musím s politováním konstatovat, že nevím, zda je tato odpověď svědectvím neschopnosti doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, porozumět psanému textu nebo jeho vědomým zkreslováním a úmyslným karikováním. Připouštím však i hypotetickou možnost, že jsem se opravdu vyjádřil špatně a nesrozumitelně a některé svoje výhrady vůči práci doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, tedy ještě jednou zopakuji. Dovolím si přitom uvést citáty z textu, kterým jmenovaný odpovídá na moji recenzi (budu je značit JJDKO, samozřejmě s uvedením příslušné stránky). Interesovaný čtenář si může její plný text přečíst v ČČH, 3, 2003, str. 621-623, text mojí recenze pak najde v ČČH, 2003/2, str. 421-4 nebo výše na této webové stránce.

V první části svojí recenze jsem napsal:

"V ediční poznámce (str. 234) najde čtenář vysvětlení, proč název práce neodpovídá názorům celé řady autorů na skutečnou podobu Karibské oblasti, která podle nich zahrnuje i pobřeží Jižní a Střední Ameriky, a proč by se tedy měla kniha jmenovat spíš Dějiny Karibských ostrovů. Je škoda, že buďto redakce nebo autor neseznámili čtenáře alespoň krátce se svými názory na podobu, rozsah, historii a význam Karibiku. Různí autoři totiž charakterizují Karibskou oblast velmi odlišně - ať už v její kulturní, ekonomické či geografické dimenzi. Někteří pak pochybují o možnosti jejího přesného vymezení a odvozují situaci a dění v jednotlivých částech regionu od politiky evropských metropolí či světových mocností. Pro Kašpara jsou Karibskou oblastí, tak jak ji představuje v knize, pouze ostrovy."

Reakce doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, pak zní takto:

"Je-li škoda, jak píše v úvodu Josef Opatrný, že "buďto redakce [knihy], nebo autor neseznámili čtenáře alespoň krátce se svými názory na podobu, rozsah a historii Karibiku," pak se bohužel zdá, že nečetl pozorně ani Ediční poznámku, které se dovolává, ani celou knihu. V Ediční poznámce je totiž jasně uvedeno, že "dějiny karibské oblasti představují první pokus o souvislejší vylíčení historie a částečně i kultury karibské ostrovní oblasti" [zdůraznil O.K.]. A v průběhu celé publikace se její autor k objasňování dalších důvodů opakovaně vrací. Opatrný sám uvádí, že "různí autoři charakterizují Karibskou oblast velmi odlišně", ale autorovi knihy Dějiny Karibské oblasti tuto možnost nepřiznává. Nepsal jsem dějiny karibské oblasti jako celku ze dvou základních důvodů. Jednak vzhledem ke geopolitické, historické, kulturní apod. roztříštěnosti je to úkol prakticky nemožný, jednak stupeň zpracování dějin, kultury apod. jednotlivých enkláv je značně různorodý a dostupnost pramenné základny za stávajícího stavu velmi problematická. Dějiny Karibské oblasti jsou tedy spíše historicko-politicko-kulturní mozaikou." (JJKKO, str. 621)

Doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, mi tedy odpovídá odkazem na mnou citovanou Ediční poznámku, v níž na jedné straně konstatuje, že jeho Dějiny Karibské oblasti jsou dějinami karibských ostrovů, aniž by vysvětlil proč karibskou oblastí chápe jen tyto ostrovy, na druhé straně pak poznamenává, že cituji: "Do publikace nebyly záměrně pojaty circumkaribské enklávy z pobřeží jihoamerického kontinentu jako např. Francouzská Guayana, Surinam, pobřeží Venezuely apod. Důvod je v celku prozaický: dějiny některých z nich budou totiž tvořit součást dalších samostatných svazků ediční řady NLN Dějiny států." (O.Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha 2002, str. 234). Pakliže jsou tedy pro doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, karibskou oblastí jen ostrovy, měl říci proč se jeho názor liší od názoru dalších odborníků na region, nijak mu toto právo na tuto redukci karibské oblasti neupírám teď a neupíral jsem mu ho ani v textu recenze. Jestli ovšem zahrnuje do karibské oblasti i části přilehlých pobřeží kontinentu, a citát z jeho ediční poznámky tomu napovídá (proč by vůbec zmiňoval pobřeží, které do karibské oblasti podle jeho názoru nepatří), měl opět říci, proč chápe Karibskou oblast v tomto širším rozmezí. V reakci v ČČH ovšem doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, předestřel další možnost. Karibskou oblast nelze v podstatě pojednat jako celek (i tento názor je možné zastávat) a jeho práce je vlastně jakousi mozaikou. Pak se podle mého názoru neměla kniha jmenovat Dějiny Karibské oblasti, ale Historicko-politicko--kulturní mozaika Karibské oblasti. Název, pod nímž doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, svoji práci vydal, čtenáře skutečně jenom mate.

Ve své recenzi jsem pak dále napsal:

"Pro Kašpara jsou Karibskou oblastí, tak jak ji představuje v knize, pouze ostrovy. Podle místa, jež jim ve své práci dává, zejména ostrovy Velkých Antil, a v nich hlavně Kuba. Kašparovy Dějiny Karibské oblasti přitom nejsou dějinami celku, pokud takový samozřejmě existuje, ale jednotlivých ostrovů s jednoznačnou preferencí Kuby."

A doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, odpovídal:

"V žádném případě však nepředstavují jen dějiny Kuby, jak tvrdí Opatrný. Kuba má svou první samostatnou podkapitolku teprve v oddíle Antilská místodržitelství (což je sedmá část z celkových deseti kapitol) vedle Espanoly, Portorika, Jamajky apod., a nejvíce se objevuje (přesně podle požadavku recenzenta) v kapitolách věnovaných 19. a 20. století. Jinak informace o Kubě tvoří zcela vyváženou součást kapitol 1, 2, 4, 5 a 6." (JJDKO, str. 621).

Laskavý čtenář této poznámky si srovná můj podtržený výrok s Kašparovým podtrženým tvrzením:

Kašparovy Dějiny Karibské oblasti přitom nejsou dějinami celku, pokud takový samozřejmě existuje, ale jednotlivých ostrovů s jednoznačnou preferencí Kuby." (viz výše)
"V žádném případě však nepředstavují jen dějiny Kuby, jak tvrdí Opatrný." (viz výše)

Pokud si doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, při skládání svého textu, opakuji pro pořádek, že jde částečně o text jeho, částečně o neocitované opisy textů cizích, neuvědomil, že skutečně Kubu jednoznačně preferoval, doložím mu tento fakt prostým výčtem stránek. Stejně jako další karibské ostrovy má i Kuba skutečně svou první samostatnou podkapitolku až v sedmé kapitole. Nemá zde ovšem podkapitolku jen jednu, ale na rozdíl od dalších ostrovů hned dvě. (Oněch šest prvních kapitol je věnováno z hlediska dějin karibské oblasti často velmi odtažité problematice, např. cestám Oldřicha Čecha, portugalským výpravám u afrických břehů, teoriím o původu Indiánů, líčení pirátských výprav v Tichomoří, sporům o postavení Indiánů, téměř kompletně opsaným textem pak i otázce Sevilly a správě antilské říše atd., srov. v této souvislosti text v Dějinách Karibské oblasti na str. 74-71 a téměř do písmene odpovídající text v Dějinách Latinské Ameriky (Praha 1978, na str.68-71).

Co se pak týče stránek v sedmé kapitole, vypadá rozdělení takto:

Espanola str. 88-92 - necelých 5 stran
Kuba str. 92-96, dále pak jako generální kapitanát Kuba 102-110, dohromady necelých 14 stran
Portoriko 96-98 - necelé 3 str.
Jamajka 101-102 - necelé 3 str.
Vyjmenované karibské ostrovy bez Kuby tedy mají dohromady necelých 11 stran, tedy méně než Kuba, která má tak v kapitole 7 podle mého názoru jednoznačnou preferenci.

Stánky v kapitole 8 pak rozdělil doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, takto:

Haiti -111-125, tedy necelých 15 stran
Kuba 125-129, tedy necelé 4 strany
Jamajka jeden odstavec

Ostatní ostrovy jen zmínky v podkapitolce věnované kultuře a literatuře.

V kapitole jednoznačná preference Haiti.

V kapitole 9 je situace následující:

Kuba -136-138, necelé 3 strany, 141-144, necelé 4 strany, 147-151, necelých 5 stran
to co doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, nazývá v této kapitole: "Situace v ostatních částech Karibské oblasti v 19. století" str. 151-153, necelé 3 strany.

Jak Kuba tak ostatní ostrovy jsou zde zmiňovány v dalších podkapitolkách věnovaných politice USA v regionu a kultuře v 19. století. Pokud by si doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, přál, daly by se zde spočítat řádky, Kuba je v těchto podkapitolkách jednoznačně preferovaná.

V celkovém rozsahu kapitoly má pak Kuba necelých 12 stran , ostatní části Karibské oblasti pak necelé 3 strany. Preference zcela jednoznačná.

V kapitole 10 je situace následující:

Kuba - 161-165, necelých 5 stran, dále 169-173, necelých 5 stran, dále 174-175, necelé 2 strany, celkem tedy necelých 12 stran
"Dominikánská republika, Haiti a další" (titul podkapitolky na str. 165 DKO) - 165-169, necelých 5 stran
Grenada - 173-174, necelé dvě strany
V kapitole jednoznačně preferována Kuba

V celé práci dostaly pak jednotlivé ostrovy (či země) samostatné podkapitolky v tomto rozsahu:
Kuba: necelých 42 stran
Haiti: necelých 20 stran
Dominikánská republika + blíže neurčené necelých 8 stran
Puerto Rico necelé 3 strany
Jamajka necelé 3 strany
Grenada necelé 2 strany

Kuba má tedy necelých 42 stran, všechny ostatní ostrovy (či země) dohromady necelých 36 stran. Kuba je tedy podle mého názoru mezi jednotlivými ostrovy (či zeměmi) jednoznačně preferována a já musím s politováním konstatovat, že mne doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, v tomto bodě svojí reakce o nesprávnosti mého tvrzení nepřesvědčil.


Dále pak doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, píše:

"V další části svého posudku ,propadl" Josef Opatrný (což mu nelze ani příliš vyčítat vzhledem k jeho specializaci) svému zaujetí pro dějiny Kuby a vypočítává všechny možné publikace, které jsem já při práci s dějinami Karibiku opomenul. To je jeho úhel pohledu, má na něj jistě nezadatelné právo. Kdybych však byl respektoval toto doporučení, pasáže o Kubě by neúměrně rozrostly a došlo by k závažné disproporci, kterou mi Opatrný zcela neoprávněně vyčítá už teď."(JJDKO, str.622).

Tato pasáž se týká té části textu, kde se zabývám bibliografií, jíž doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, svůj text doprovodil.
Napsal jsem zde:

"Pokud se pak týče knih zahraničních autorů, pochopil bych eventuální Kašparovy rozpaky. Titulů jsou desítky tisíc. V sebestručnější výběrové bibliografii by však neměla chybět přinejmenším práce Manuela Morena Fraginalse El Ingenio. Complejo socio-económico cubano del azúcar (Havana 1978) (její význam daleko přesahuje regionální vymezení spisu), autoritativní dílo Kennetha Kiple The Caribbean slave: a biological history (Cambridge 1984) a některá z publikací Franklina Knighta, nejspíš The Caribbean. The Genesis of Fragmented Nationalism (Oxford 1990). Už zmiňovaného Mintze Kašpar sice uvádí, ne však jeho nejcitovanější a patrně nejlepší spis Sladkost a moc, ať už ve kterémkoli jeho anglickém vydání či cizojazyčném překladu. Mintzův rozsahem spíše skromný opus patří zcela zaslouženě už po léta k povinné četbě studentů historie, antropologie či hospodářského zeměpisu všech významnějších evropských i amerických universit. Jestliže je pak práce představována jako dějiny karibské oblasti a důraz je zde kladen na dějiny Kuby, neměla by být v bibliografii pominuta kolektivní díla jako Historia, de la nación cubana, La Habana 1952 (při vědomí všech nedostatků tohoto desetisvazkového edičního počinu), reprezentativní a dosud nedokončená pětisvazková Historia, de Cuba (zatím vyšly tři svazky, La Habana 1994-98, jinak platí stejná poznámka jako u Dějin z roku 1952) a přinejmenším "něco" z Jorge Ibarry. Postrádám také patnáctisvazkovou, zase ovšem poněkud spornou a velmi těžko zařaditelnou Cuba: economía y sociedad Leví Marrera (Río Piedras, Madrid 1973-92). Krátce řečeno, uvedenou literaturu považuji za velmi nereprezentativní. Nenašel jsem v ní žádné kriterium výběru a celek působí dojmem soupisu publikací, které se pořadateli dostaly do ruky pouhou náhodou."

Nežádal jsem tedy po doc. dr. Oldřichovi Kašparovi, CSc., členovi korespondentovi Academia Mexicana de la Historia, aby rozšířil už tak předimenzované pasáže věnované v práci Kubě (viz text zde výše), zmiňoval jsem několik titulů, které jsem v bibliografii postrádal a očekával jsem, že doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, svůj výběr obhájí. Vůbec ho však neobhajoval a já se mu ani nedivím. Je totiž neobhajitelný. Literatura, jíž doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, uvádí není pouze nereprezentativní, je přímo žalostná. Toto konstatování platí nejen v případě Kuby, kde se s výjimkou Julia LeRiverenda neobjevují ta nejreprezentativnější jména kubánské historiografie. Proč pak doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia,) uvádí na druhé straně třetí díl Francovy práce La batalla por el dominio del Caribe y el Golfo de México hned dvakrát, (jednou jako zvláštní titul - José L. Franco, Historia, de la Revolución de Haiti, La Habana 1966, jednou jako třetí díl třísvazkového souboru José L. Franco, La batalla por el dominio del Caribe y el Golfo de México, La Habana 1964-1966, 3 sv. viz DKO, str. 231) ví jen on sám. Proč není uvedena žádné monografie k dějinám Puerto Rica ví také jen tvůrce bibliografie, a jen doc. dr. Oldřichovi Kašparovi, CSc., členovi korespondentovi Academia Mexicana de la Historia, je jasná odpověď na další otázku. Proč v případě Dominikánské republiky uvádí právě rozsáhlé dílo publikované ve "zlaté době" jednoho z nejhorších diktátorských režimů v Karibské oblasti. Šestisvazkový soubor Dějin Santa Dominga z roku 1953 (viz titul v DKO, str. 232) je považován už po léta nejen dominikánskými historiky za možná nejtypičtější ukázku pokleslé ideologizované historiografie ve službách Trujillova klanu (příznačné je místo vydání: Ciudad Trujillo!)
Pokud pak doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, přiznává své pochybení při neuvedení česky psané literatury v bibliografii, nemůže mne bohužel uspokojit jeho vysvětlení. Pokud chtěl uvést práce českých autorů a překlady do češtiny zvlášť a tato pasáž z neznámých důvodů z knihy vypadla ("Jediná výtka, která plně padá na moji hlavu, se týká soupisu literatury, jehož nekompletnost opět vznikla spíše z technických důvodů. Konkrétně jde o to, že v konečné verzi zpracování knihy mi vypadla celá bibliografická kapitola, týkající se všech [zdůraznil O.K.] česky vydaných publikací, dotýkajících se více či méně Karibské oblasti a cizojazyčných publikací českých autorů k tomtéž tématu." JJDKO, str. 623) nevím, proč se v jeho mnou kritizované bibliografii "nečeských autorů" objevují následující práce: E. Anderson Imbert, dějiny literatur Latinské Ameriky, Praha 1966, B. Horák, Dějiny zeměpisu. Doba velkých objevů 15. a 16. století, Praha 1958, J. Opatrný, Kuba, Praha 2002 a W. B. Seabrook, Ostrov černých kouzel. Vúdú na Haiti, Praha 19972 (DKO, str. 230-232)

Jen krátce bych se chtěl zmínit o poznámce doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, že bych se jako neodborník v oblasti latinskoamerické literatury neměl vyjadřovat k jeho názorům v této oblasti ("Vůbec je na pováženou, když se do literárních záležitostí pouští historik, který sám deklaruje, že není historikem literárním a jehož Předmluva ke slovníku spisovatelů Latinské Ameriky (Praha Libri 1996 vyvolala svého času v českých hispanistických kruzích přinejmenším velmi rozporuplnou reakci."(JJDKO, str. 622) Nesdílím názor, že se k jakémukoli problému nemohou vyjadřovat neodborníci v dané oblasti. Kdybych jej zastával, musel bych v recenzi napsat, "že je na pováženou, když se do literárních záležitostí pouští historik", abych ocitoval názor doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, (viz výše), který nejenže literárním historikem není, ale ani se tak neprezentuje ve svém vlastním biografickém medailonku ( Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999, str. 239, kde se představuje jako "český amerikanista, etnolog, historik, překladatel"). Pro tuto specializaci nesvědčí ostatně ani jeho bibliografie na fakultních stánkách. Lze tam nalézt např. texty z oblasti muzikologie (O. Kašpar, Hudba předkolumbovské Ameriky I. in: Hudební rozhledy Vol. 53., 2000, No.4., str. 24-25) či hmotné kultury Indiánů (O. Kašpar, Indiánská abeceda: Dýmka (míru), in: Western World. 2002, roč. 1, č. 2, s. 30-30), ne však práce věnované karibské literatuře či literatuře latinskoamerické vůbec. Jak jsem však poznamenal výše, názor doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia, v oblasti prezentace neodborného názoru nesdílím a jeho právo prezentovat pohled na karibskou literaturu jsem nezpochybňoval a nezpochybňuji. Problém, který v daném případě vidím je ten, že doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, obecné pasáže o literatuře z valné části opsal z Vrhelova přehledu v Dějinách Latinské Ameriky (viz výše oskanované stránky na tomto webu), není to tedy rozvržení jeho (srov. "Je snad mou možností volby rozvrhnout ji podle svého hlediska …" (JJDKO, str. 623) ale Vrhelovo a právě proto nemluví v práci věnované Karibské oblasti jen o autorech karibských, ale argentinských, mexických atd. Prostě o těch autorech, o nich píše František Vrhel, jehož text doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, bez jakéhokoli odkazu doslova převzal. Vrhel přitom ovšem nepsal jen o literatuře karibské a je proto přirozené, že uváděl autory celé Latinské Ameriky. Co se pak týče pasáží věnovaných skutečně literaturám karibským, kritizoval jsem pouze to, co jsem označil za největší problém práce, tedy opisování cizích textů, v daném případě textu Olgy Krijtové a Jarmily Ortové. V případě textu Krijtové navíc v karikované podobě.
Tím se dostávám k mé základní výhradě vůči recenzovaným Dějinám Karibské oblasti. Nespatřuji, jak se doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia mylně domnívá, největší problém práce ve faktických chybách. Při výčtu jen některých z nich jsem výslovně poznamenal: "Podle názoru pisatele těchto řádků se žádný autor historické práce nemůže v rozsáhlejším textu simplifikací, generalizací, formulací umožňujících dvojí čtení nebo i faktických omylů vyvarovat." (viz text mé recenze na této webové stránce). Nepřijatelné je pro mne opisování cizích textů bez uvedení zdroje. Nevyčítám tedy doc. dr. Oldřichovi Kašparovi, CSc., členovi korespondentovi Academia Mexicana de la Historia to, o čem mluví ve své reakci, když říká: "Vyčítat autorovi textu, který není striktně odbornou, ale spíše popularizační prací určenou širokému okruhu čtenářů, že přejímá odpovídající výsledky prací svých předchůdců (dělá to konečně i Opatrný), je už téměř bizarní." (JJDKO, str. 623). Každý autor přirozeně vychází z práce svých předchůdců při zkoumání daného tématu. Pokud by neznal její výsledky, byla by to chyba stejně neodpustitelná jako využívání metody, jíž kritizuji v pracích doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia. Totiž opisování cizího textu bez označení, že se jedná o text cizí. Obvykle se tak činí uvozovkami popř. grafickým odlišením textu a uvedením jména autora nebo titulu takto použité práce. To i v případě textu, který nelze považovat za odborný, což je případ recenzované publikace. V odborném textu by nesměl chybět odpovídající poznámkový aparát. Za bizarní je pak podle mého názoru třeba považovat fakt, že doc. dr. Oldřich Kašpar, CSc., člen korespondent Academia Mexicana de la Historia opisování cizích textů obhajuje a ne kritiku tohoto přístupu.
A když už jsem použil slovo kritika. Za poněkud antikvované považuji dělení kritiky na konstruktivní a nekonstruktivní ("Jsou recenze a recenze. Některé i přes velmi kritický tón se nesou ve svém výsledku v duchu konstruktivním a hlavně objektivním. Recenze Josefa Opatrného však mezi ně rozhodně nepatří. Kdyby tomu tak bylo, jistě si autor naprosto destruktivního textu povšiml těch pasáží v kapitoly 1-8, které vycházejí z vlastního autorova terénního výzkumu či ze studia v historických knihovnách a archivech Španělska, Itálie, Kuby, Mexika apod. a jsou tedy doposud nepublikovaným přínosem k celé věci.", JJDKO, str. 622) Toto dělení mne překvapilo, protože jsem se s takovým rozlišením kritiky už hodně dlouho nesetkal. Musím pak při uvedení tohoto citátu také konstatovat, že jsem v práci nenašel nic, co bych mohl označit za přínos doc. dr. Oldřicha Kašpara, CSc., člena korespondenta Academia Mexicana de la Historia k dějinám Karibské oblasti (on tu mluví o "celé věci" - viz text výše). Musím popravdě říci, že jsem nic přínosného v recenzované práci nejen nenašel, ale ani nehledal. Nehledal jsem zde přínos proto, že autoři popularizačních prací zpravidla ve svých textech nic přínosného nepřinášejí a ani takovou ambici nemají. Seznamují širší veřejnost s výsledky odborných prací, vybavených příslušným odkazovým materiálem. Pokud by tak např. historik tvrdil, že našel pramen dokazující zájem Alfonse X. Moudrého o francouzský trůn, musel by dokument nejen kriticky zhodnotit, ale uvést všechny údaje nutné k jeho lokalizaci. Pakliže by tak neučinil, zůstalo by jeho tvrzení pouhým plácáním, pokud bych nepoužil přímo slova podvod (viz zde výše na webové stránce). Jestliže se pak nějaký specialista pokouší i v textu pro širší veřejnost přijít s nějakým odborným přínosem, musí uvést příslušné prameny, pakliže tak neučiní, odborná veřejnost jeho přínos určitě neuzná a v recenzi patřičně nezhodnotí, a to ani v případě, že se bude skutečně o přínos jednat.


V Praze, dne 8. listopadu 2003. Josef Opatrný



Filozofická fakulta UK v Praze, Středisko ibero-amerických studií, Hybernská 3, Praha 1