Oldřich Kašpar: Dějiny Karibské oblasti (vyd. Nakladatelství Lidové noviny 2002 v edici Dějiny států, 261 stran, cena neuvedena)

Dějiny Karibské oblasti (nový díl edice Dějiny států) Oldřicha Kašpara z Ústavu etnologie FF UK v Praze, autora známého především pracemi z historie zejména Mexika, Kuby a Španělska, zanechává v čtenáři alespoň trochu znalém uvedené oblasti rozporný dojem nejen pro sporné zdůvodnění názvu vzhledem k obsahu (knize by více slušel název Dějiny Velkých Antil), ale i pro autorova neznalost zeměpisných reálií, která se projevila již v jeho předchozí práci "Jezuité z České provincie v Mexiku" (vyd. Nakl. Danal, Olomouc, 1999).

V úvodní kapitole "Biogeografické vymezení a klimatické podmínky" na straně 11 autor například píše, že "hlavním úkolem (= chlebovníku) bylo zajištění výživy otroků ze Svatého Vavřince…". Jedná se však o ostrov Svatý Vincent, kde ostatně potomek jedné ze sazenic z Tahiti roste v botanické zahradě v Kingstownu dodnes. Dovezl je tam kapitán Bligh, známý díky vzpouře na lodi Bounty. Rozesmějí na téže stránce "obojživelní savci jako kapustňáci, kajmani, krokodýli, želvy ad", na další stránce ryby "psekavec a kranavec drsný" (správně sekavec a kranas). Kniha obsahuje již od prvních stránek množství dalších chyb, z nichž některým asi autor nemohl bez bližší znalosti věci uniknout. Například na straně 9 je v popisu obrázku uvedeno, že se jedná o sopku Soufriere na Svaté Lucii. Soufriere je ale jméno městečka, viditelného vpravo dole, zatímco obě hory se jmenují The Pitons. Na fotografii na straně 69 se téměř jistě nejedná o ostrov Aruba, známý vyprahlým povrchem, zatímco na obrázku je bohatý porost kokosové palmy. Lodě na straně 91 (snad reprodukce Monleonova obrazu) nejsou ze 17. století, ale z 15. století - lodě 17. století ukazuje ilustrace na straně 65.

Zbytečně rozsáhlý a s Karibikem nepříliš související je popis cest Marka Pola a Oldřicha Čecha, popis objevných cest v Pacifiku, (kde je na str. 68 nesprávně uvedeno jméno objevitele Šalomounových ostrovů - onen "Mendano" se jmenoval Mandaňa) i popis ostrovů pokladů v Pacifiku (Kokosový ostrov), případně v jižním Atlantiku (ostrovy Svatá Helena a Tristan da Cunha, Kašparem uváděný pod portugalským jménem svého objevitele, zatímco správný úřední název je Tristan da Cunha - ostrov patří Velké Británii).
Zatímco některé údaje jsou zde jaksi navíc, jiné chybějí. V knize mohly být alespoň uvedeny i ostatní státy, které se v obchodu a kolonizaci karibských ostrovů angažovaly, i když nepatřily mezi nejvýznamnější (Kuronský řád - Tobago, Maltézský řád - Panenské ostrovy, Švédsko - Saint Barthélémy). Kniha zcela postrádá kapitolu o boji evropských mocností o ovládnutí Karibských ostrovů v 18. století, zejména boje mezi Anglií, Francií, Dánskem a Nizozemím. Alespoň letmou zmínku by si zasloužilo obsazení a vyplenění nizozemské "Zlaté skály", ostrova Sint Eustatius, anglickou flotilou, která tak ztratila čas a nezabránila Francouzům v pomoci anglickým osadám bojujícím za nezávislost, není zde ani uvedena bitva u ostrovů Les Saintes ("Karibský Trafalgar"), jíž vítězní Angličané zabránili vytlačení Británie z Karibských ostrovů a výrazně upravili důsledky porážky v Severní Americe.

Předposlední kapitola "Abecední přehled státních útvarů a závislých území v karibské oblasti", uvedená pod společným názvem "Dodatky" (od strany 195) s kapitolou "Představitelé samostatných karibských států" (od strany 212) bohužel jen dokresluje celkovou úroveň díla. Abych byl ale konkrétní:
- Antigua a Barbuda - chybí datum nezávislosti (1. 11. 1981)
- Bahamy - jméno ostrova se základnou je Great Exuma, ne Exume.
- Britské Panenské ostrovy - korálového původu je z uvedených jediný (Anegada)
- Dominika - již 25 let není přidružený stát, protože získala nezávislost (3.11. 1978)
- Grenada - správný název je State of Grenada. "Od roku 1984 konstituční monarchie" - tou byl ostrov před i po získání nezávislosti. Tvrdit, že režim M. Bishopa byl "komunistickým", je velmi odvážné (a nesprávné). "Směřující k socialistické orientaci" by snad bylo přesnější.
- Guadeloupe - v roce 1983 získal v rámci decentralizace francouzského státu rovněž postavení kraje (shodný území rozsah s departementem) a tím i rozšíření samosprávy. U jména se ve francouzštině používá člen určitý, tedy Département de la Guadeloupe)
- Martinik - platí totéž, co o Guadeloupu
- Montserrat - neuveden nedávný (1997) výbuch sopky Soufriere, kvůli kterému byl ostrov evakuován a dodnes jsou jeho dvě třetiny nepřístupné
- Nizozemské Antily - ostrov Aruba v roce 1986 po plebiscitu ze svazku Nizozemských Antil vystoupil, a není tedy jejich součástí, i když ve svazku s Nizozemským královstvím jako jeho autonomní část zůstal
- Portoriko - bylo přesnější uvádět, že ostrov odmítl nejen přeměnu v 51. stát USA, ale i nezávislost, a vyslovil se pro zachování současného stavu
- Svatý Kryštof a Nevis, Anguilla - chybný název státu. Anguilla se jednostranně odtrhla již v roce 1967 a od té doby není součástí federace, nýbrž samosprávnou korunní kolonií, jejíž státoprávní uspořádání bylo postupně upravováno (po vojenském zásahu Velké Británie v roce 1968 ještě v roce 1971, 1976 a 1980).
Ostrov Nevis má značnou samosprávu a o jeho setrvání ve svazku se Svatým Kryštofem v referendu v roce 1998 rozhodla nepatrná většina hlasů
- Svatá Lucie - neuvedena nezávislost (22. 2. 1979). Již 23 let není přidružený stát.
- Svatý Vincent a Grenadiny - nezávislost 27. 10. (uveden jen rok 1979). Nepřesně uveden ("pramen"- viz dále) název honduraského ostrova Roatán (zde Ruatan).
- Trinidad a Tobago - nezávislost vyhlášena již 31. 8. 1962 (neuvedeno), v roce 1976 pouze změněna státní forma (vyhlášení republiky).
Ostrovy Aruba a Anguilla nejsou jako samostatné správní jednotky v přehledu vůbec uvedeny.
Závěrečná kapitola obsahuje mimo zastaralé údaje i omyly typu "prezidenti ostrova Dominika", který si zřejmě autor plete s Dominikánskou republikou. Ta prezidenty měla a má, zatímco hlavou Dominiky zůstává britská královna Alžběta II.
"Dodatky" jsou pouhým přívěškem k nesourodé sestavě předchozích kapitol velmi rozličné úrovně, a ukazují autorovu neznalost území, kde španělština není úředním ani hovorovým jazykem. Navíc jsou zde u všech ostrovů doslovně opsány celé odstavce z publikace "Karibská oblast", vydané v roce 1973 kolektivem autorů pod vedením Vlastislava Beneše a Jiřího Marka v edici Obchodně-ekonomické sborníky Institutu zahraničního obchodu (aniž by publikace byla uvedena na stranách 230 - 233 v přehledu literatury, či alespoň citace zmíněny jako takové úvozovkami, hvězdičkou, poznámkou pod čarou a pod.).
Co říci k Dějinám Karibské oblasti závěrem? Kniha edice o dosud tak vysoké úrovni by neměla obsahovat takové množství nepřesností a chyb. Přídáme-li k nim ještě množství údajů bez souvislosti s proklamovaným názvem knihy, zatímco jiné podstatné údaje, zejména z historie Malých Antil, chybí, neubráníme se dojmu, že kniha byla "spíchnuta" narychlo a proto ani nebyla recenzována. Zájemci o dějiny španělsky mluvících ostrovů zde sice naleznou mnoho údajů, které by jinde pracně sháněli, zájemcům o dějiny Malých Antil bych však doporučil hledat někde jinde. Při troše nezbytného štěstí v antikvariátech objeví onu Karibskou oblast, kterou kdysi vydal Institut zahraničního obchodu a z níž Oldřich Kašpar tak hojně cituje. Kniha je sice z roku 1973, obsahuje však téměř stejné - a navíc ještě další zajímavé - údaje a k nim ještě dobré mapky i těch nejmenších ostrůvků. Zájemce také ušetří dobrých 220 korun. A to ani v dnešní době není zase tak málo.