Hans Buch, Nezávislost San Dominga

"Jak už bylo naznačeno výše, počátkem 17. století se usadili na ostrově Tortuga noví dobyvatelé: francouzští piráti, kteří část španělské kolonie Santo Domingo časem přeměnili ve svou državu Saint Domingue.

Francouzi se navzdory stálým bojům se Španěly a Angličany ze svých osad na pobřeží už nedali vytlačit; z pirátů se časem stali usedlí rolníci, kteří obdělávali půdu s pomocí otroků, které uloupili právě svým španělským sousedům. Dále tu byli ještě bílí otroci zvaní engagés - francouzští vystěhovalci, kteří se před odjezdem museli zavázat k tříleté pracovní službě v kolonii. Kromě toho posílala francouzská vláda na Sant Domingue i trestance a prostitutky.

Roku 1697 odstoupilo oficiálně Španělsko rijswijckým mírem západní část Espaňoly Francii a tím začala třetí a poslední fáze v dějinách kolonie.

Růst poptávky po cukru v Evropě a merkantilismus vedly k novému rozmachu pěstování cukrové třtiny, což přineslo na Saint Domingue výrazné změny. Malé, soběstačné farmy musely ustoupit rozlehlým plantážím a třtinovým mlýnům, v nichž se cukrová třtina zpracovávala dál. K provozu těchto plantáží, které produkovaly po celý rok, bylo zapotřebí velkého kapitálu a stále rostoucí armády pracovních otroků.

Kolonii opustilo přes 4 000 lidí, jejichž půda teď patří dvanácti nebo patnácti majitelům plantáží cukrové třtiny, píše se v úřední zprávě z roku 1680. Na místo někdejších bukanýrů nastoupili kapitalističtí podnikatelé, kteří obhospodařovali půdu na svoji dobu nejmodernějšími technickými prostředky. Úrodné roviny na severu a na západě, na nichž se dříve pásl polodivoký dobytek, se proměnily v pole cukrové třtiny a bavlníku; horské svahy byly vymýceny a osázeny keři kávovníku. Přes milion hektarů, polovina použitelné půdy v kolonii, bylo zemědělsky využito. V roce 1798 existovalo na Saint Domingue (používáme francouzského výrazu, aby nedošlo k záměně se španělskou částí) 793 třtinových mlýnů, 3 117 kávovníkových plantáží, 3 150 indigových a 789 bavlníkových plantáží, 182 palíren rumu a 50 kakaovníkových plantáží. Celková hodnota dovozu a vývozu z kolonie činila 250 milionů franků, to znamená čtvrtinu ( podle některých odhadů dokonce třetinu) francouzského obchodu. Ročně se na Saint Domingue dováželo 30 000 otroků a 15 000 námořníků se zabývalo dopravou koloniálního zboží, z něhož ve Francii žila celá průmyslová odvětví. Moreau de Saint Méry (1750-1819) ve své knize Topografický, fyzikální, civilní, politický a historický popis francouzské části ostrova Santo Domingo z roku 1797 píše o hospodářském významu této enklávy:

Francouzská část ostrova San Domingo je ze všech držav Francie v Novém světě nejdůležitější vzhledem k bohatství, které dodává mateřské zemi, a vlivu, který má na její hospodářství a obchod."
Oldřich Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha Nakladatelství Lidových novin 2002, str. 111.