"Kubánská lidová pohádka, nedílná součást kubánského folklóru, prošla v průběhu staletí dlouhým a ne vždy jednoduchým vývojem. Její cesta dějinami je stejně složitá jako sám proces formování kubánského národa.
Kuba byla prvním velkým ostrovem, na nějž v Novém světě vystoupil Kryštof Kolumbus, janovský mořeplavec ve službách španělských "Katolických Veličenstev". Přistál 28. října 1492 na jeho severním pobřeží a tam se také poprvé setkal s původními kubánskými obyvateli, Indiány Taíny."
O. Kašpar, Kubánská lidová pohádka a cesty jejího vývoje, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 7
"Vedla je k tomu též skutečnost, že zbylí Indiáni, nezvyklí na těžkou, vyčerpávající práci, podávali jen slabý výkon a brzy umírali vyčerpáním. Španělští podnikatelé dokonce cynicky tvrdili, že práce jednoho černocha je produktivnější než práce čtyř Indiánů.
Obchod s černými otroky trval skoro tři století. Odhaduje se, že jenom na Kubu byl za tu dobu odvlečen asi milión afrických černochů, a to především z oblasti Konga,západní, jihozápadní a jihovýchodní Afriky. Tito noví obyvatelé, nazývaní podle míst, z nichž přišli, Kongové, Mandingové, Karabelíové, Lukumíové a podobně, si do jisté míry zachovávali vědomí svého původu a spolu s ním i některé tradice hmotné a duchovní kultury.
Černoši a běloši však nebyli jedinou migrací, která osídlila Kubu. Rozvíjející se kapitalismus naléhavě požadoval nové pracovní síly, a proto se na Kubě minulého století znovu objevil větší počet Indiánů."
O. Kašpar, Kubánská lidová pohádka a cesty jejího vývoje, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 8
"Tento fakt spolu s migrací yucatánských Indiánů vysvětluje relativně dosti silné zastoupení indiánského prvku v kubánské lidové slovesnosti. Jde především o pohádky a bajky o zvířatech, zejména o chytré a nebojácné želvě, která byla často totemovým zvířetem indiánských kmenů a objevuje se v celé řadě mýtů a pohádek Indiánů Severní a Jižní Ameriky. Nelze však zapomínat ani na skutečnost, že želva zaujímá významné místo i v lidové tvořivosti národů Afriky.
Kubánskou lidovou slovesnost rovněž významně ovlivnil osobitý přínos afrických otroků a jejich potomků. Černoši dali kubánské pohádce nový rozměr, který ani evropská, ani indiánská tradice nezná. Obohatili ji hudbou a písní. Želva vyhrává nad medvědem písní, hloupému čertovi se vysmívá básní."
O. Kašpar, Kubánská lidová pohádka a cesty jejího vývoje, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 10
"Ilustrativní ukázkou splynutí evropských a afrických motivů je pohádka o třech dcerách. Její základní syžetové schéma připomíná evropskou pohádku o neposlušných kůzlátkách, zatímco dějové vyvrcholení příběhu a především reálie prozrazují výrazný africký vliv.
Charakteristickým rysem kubánské lidové pohádky je bezpochyby demokratičnost. Jejím hlavním hrdinou není obvykle ani princ nebo rytíř nebo vůbec šlechtic či bohatý měšt'an, ale obyčejný námořník, rybář nebo venkovan. Příznačná je i její životnost v současnosti."
O. Kašpar, Kubánská lidová pohádka a cesty jejího vývoje, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 11
"Do jeho obrazu vložil národ, bojující celá staletí za svoji nezávislost, veškerou nenávist ke španělským kolonizátorům a kořistníkům. Značně rozšířené jsou na Kubě též povídačky o Bacallaovi a prášilovské historky, z nichž mnohé, například vyprávění o chodící tykvové plantáži, v sobě nesou základní prvky evropských příběhů barona Prášila.
Kubánské lidové pohádky a anekdoty jsou významnou, i když prozatím patrně nejméně prozkoumanou součástí kubánské lidové kultury. jsou cenným svědectvím plodné
kulturní výměny mezi jednotlivými komponenty kubánské národnosti, pozoruhodnou syntézou, jejíž proces není dosud zcela uzavřen. Lze si jen přát, aby toto setkání s málo známou oblastí lidové slovesnosti přispělo k hlubšímu poznání země a jejích obyvatel, jež nám novodobé dějiny postavily tak těsně v bok, a probudilo zájem našich odborníků o soustavnější badatelský průzkum kubánského přínosu do světové klenotnice lidové tvorby."
O. Kašpar, Kubánská lidová pohádka a cesty jejího vývoje, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 11n
"Sbíráním a studiem kubánského lidového slovenského umění se zabývala řada tamějších literárních tvůrců, i když, žel, většinou jen okrajově, Výraznějším zájmem, souvisejícím s negristickým proudem v kubánské literatuře, vzbudila v třicátých a na počátku čtyřicátých let našeho století afrokubánská slovensnost." (pokračování viz str. 186)
Vydavatelské poznámky, in: Kubánské lidové pohádky, Praha, Odeon 1979, 237
Středisko ibero-amerických studií, Filozofická fakulta UK v Praze
