Hans Buch, Nezávislost San Dominga

"Stejně tak i u malých bělochů najdeme určitou sociální diferenciaci: na jedné straně jsou tu potomci vystěhovalci, kteří se do kolonií dostali jako engagés a vypracovali se na obchodníky, řemeslníky nebo malé živnostníky. Nemají sice plantáže, ale několik otroků vlastní v každém případě. A ti na ně pracují, anebo je jejich majitelé podle potřeby pronajímají dalším zájemcům. Na druhé straně stojí francouzští dozorci dosazení bílými majiteli plantáží, kteří vykořisťují otroky dvojnásobně v zájmu svých pánů i ve svém vlastním - a hojí se na nich i za své podřízené postavení. O stupeň níž stojí lidský odpad kolonií: uprchlí trestanci, zběhlí námořníci a další příchozí z Evropy i z Amerikv, které doma z nejrůznějších důvodů doslova pálí půda pod nohama. Pro ně platí, jako vůbec pro všechny malé bělochy, že si tím víc zakládají na privilegiu své bílé pleti, čím víc jsou sami utlačováni. Se zuřivou nenávistí, která se občas vybíjí v krvavých pogromech pronásledují zvláště svobodné barevné, jejichž rostoucí blahobyt je naplňuje neutuchající závistí."

"Protože bílí otcové těžko mohli ponechat vlastní potomky zplozené s černými konkubínami v otroctví, aniž by tím utrpěla jejich ješitnost, vžila se nepsaná dohoda, ... pokračování viz str. 16 - 17"

Oldřich Kašpar, Dějiny Karibské oblasti, Praha Nakladatelství Lidových novin 2002, 114